Víme, co rozhodlo. Djokovič vs. Veselý: Remíza aneb psychologická výhra

Paradoxní je, že se oba přetahovali o to, kdo získá více úderově velmi krátkých bodů. Veselý získával fiftýny, pokud se hrálo na jeden až dva údery, Djokovič zase enormně těžil z bodů do třech a čtyřech úderů obou hráčů dohromady. Vysvětlení z pohledu psychiky: hráč je schopen udržet maximální úroveň koncentrace po dobu, kterou vnitřně vnímá jako možnost zaútočit, být ve výměně dominantní. Pokud má energii takto definovanou, vkládá ji právě do takového množství úderů, na které je právě nastavený.

Z hlediska časového průběhu se jeví jako podstatná první a třetí půlhodina zápasu. Veselý byl evidentně výborně připravený, první set rozhodl již v šestém gamu, kdy »nechal« Djokoviče výrazně chybovat a sám se nesnažil příliš ukončovat. V případě, kdy bod vítězně rozhodl, vzápětí další prohrál. Djokovič ukončoval, ale přitom chyboval, a tím prohrál první set.

Psychika hráče se snaží výkonově »chovat přirozeně«. Tam, kde nemůže přes odpor soupeře prorazit, protože naráží na lépe vystavěnou zeď soupeřovy psychiky, postupně selhává. Tentokrát Djokovič nenalezl cestu, jak body psychicky standardně získávat. To je pro psyché frustrující. Hráč se snaží používat zaběhlé (úspěšné) mechanismy řešení herních situací. Když ovšem nevedou k dosažení cílů, jeho mentální síla se začíná bortit, výkon se zhoršuje. Právě to se Veselému proti Djokovičovi v této fázi zápasu povedlo.

Jak hráči řadili body za sebou? Veselý to dokázal tak, že z nich vytvářel dobré celky a postupně vytvářel rozdílový, »skórově-mentální tlak«. Hráč vnitřně ví, kdo je leaderem hry, kdo rozhoduje, jak bod skončí. A to nezávisle na oficiálním skóre. Rozhodující je prosté skóre bodů. Leader má psychický nadhled, mohl by ještě přidat, ale nedělá to, má rezervy na případnou změnu hry jako celku, dokáže si více pohrávat s průběžnou taktikou hry i psychikou soupeře. De facto mu tím »krade« energii a dostává ho pod vnitřní tlak, při kterém se psychické palivo dříve spotřebovává a soupeři snáze docházejí baterky.

Druhý set v zásadě skončil v 5. gamu. Poměr bodů ve prospěch Djokoviče byl následně 17:5. Co byla pravděpodobná příčina? Hráč se znovu narodí, když uzavírá nějaký celek. Tím je i set. Djokovič se stabilizoval, Veselý zřejmě naopak o přestávkách mezi body a gamy málo relaxoval a najednou mu scházela energie. Došla mu tak viditelně, že nebyl schopen uhrát téměř nic. Akutní Black Out psyché. Proti hráči extra třídy stav normální. Pokud se s tím dále vnitřně nepereme, sám odezní. Někdy to trvá game, jindy dva. Obvykle ne více, když situaci přijmeme takovou, jaká je.

První set skončil poměrem 33:22 bodům ve prospěch Veselého, druhý 32:19 pro Djokoviče a třetí vyhrál poměrem 33:31 Veselý. Velké bodové rozdíly v ziscích bodů hráčů v předchozích setech vedly k následnému pádu výkonnosti předcházejícího vítěze. Pravděpodobně vložili do setů více energie, než měli, a následně jim scházela. Někdy to hráč udělat musí, aby neprohrál dříve. A pak se teprve uvidí.

V druhé polovině gamů body více vyhrával Veselý. Do stavu 30:0 (15,30) byla hra téměř vyrovnaná. Fakticky to znamená, že Veselý uměl v zápase lépe řídit svůj psychický stav a také se lépe psychicky vyrovnávat při důležitém skóre v gamu (tzv. překlápějící body). Uměl psychiku naplno zapnout v momentě, kdy soupeř potřeboval získat bod. Velmi často mu to nedovolil. Tím musel Djokovič přímo duševně trpět, cesta k malým cílům byla stále nejistá a relativně málokdy jich dosáhl.

Čím byly kratší přestávky (do 26 vteřin) mezi body, tím více bodů získával Djokovič. Jakmile se střídalo podání či strany, body získával spíše Veselý. Šlo o boj typů temperamentů. Emocionálně rychlý typ bojoval s více stabilním a spíše rozvážnějším typem hráče. Když tenista s rychlými typy chvátá, obvykle prohrává, pokud není sám stejného ražení. A obráceně. V delších přestávkách vyhrál Veselý o 10 klíčových bodů víc, Djokovič naopak o 10 víc v krátkých přestávkách.

Kvantitativní statistika celého zápasu ukazuje vyrovnanost tří částí setů: začátků, středů i jejich uzavírání. Kvalitativní ukazuje opak, velkou různorodost v každém setu. Střední část 1. setu vyhrál s přehledem Veselý, a to o 7 bodů, závěrečnou část o 3 body. Ve 2. setu nejvíce prohrál o 7 bodů ve střední části setu. Poslední set byl tak vyrovnaný, že nikdo nezískal převahu v žádné části setu. Byla to bitva o každý bod s obrovskými výkyvy výkonnosti na obou stranách. Čtyřikrát »spadl« výrazně dolů Djokovič, dvakrát Veselý. A to rozhodlo – menší počet »vláčkových« pádů (série bodů jdoucích za sebou). Vyhrávat opakovaně po celou dobu zápasu minisérie bodů je psychicky velmi pozitivní, dodává to silné pozitivní emoce.

Kdo rozhodoval, ten prohrával, kdo body nerozhodoval, vyhrával. První set díky tomu vyhrál Veselý, nasbíral o 13 bodů více. Ve druhém setu vyhrál stejným způsobem o 12 bodů Djokovič. Ve rozhodující sadě byla bilance vítězných a prohraných rozhodnutí na obou stranách velmi vyrovnaná.

Pokud se dostal Djokovič do útoku, dokázal většinu bodů vyhrát (2/3), ale ne tolik, co obvykle. Veselý naopak ustál vyrovnanou hru bez převahy. Udělal méně nevynucených chyb. Hrál »druhou stranu dvorce« a čekal na příležitost, jak soupeře dostat. A to se mu dařilo.

Výkonnostní křivky hráčů v každém setu i celkově ukazují na pády a vzestupy obou. Prožívali nadstandardně hodně krizí. Obvyklé jsou dvě. V 1. setu měl totální výkonnostní výpadek Djokovič, ve 2. setu Veselý a ve 3. setu oba hráči. Nedá se vyhrávat stále stejným, výkonnostně vyrovnaným způsobem. Objektivně to téměř nejde. Potřebujete se vždy naučit zastavit svého soupeře v sobě i na druhé straně dvorce – BREAK TO WIN!

Veselý ustál zápas celkově psychicky lépe než Djokovič. Uměl se dostat z nepříznivých pádů, vydržel body neukončovat, lépe hrál v druhých částech gamů. Z totálního herního výpadku ve 2. setu se dokázal včas dostat. A zápas, tak jako téměř vždy, rozhodly maličkosti. Jen je třeba je najít a správně využít. Na to ukazuje i Hexagon hráčů. Technika nerozhodla. Menší počet rozhodnutí i větší zónová pestrost byly na straně Veselého. Zápas byl extrémně jiný, než je obvyklé. Hráči psychicky padali a znovu se zvedali. A to vícekrát, než je běžné. I tím se učí zápasová psychika. Mentálně těžký zápas tak může kvalitativně výrazně posunout psychickou, a tím i reálnou výkonnost hráče.