Djokovič v roce 2015 prohrál šestkrát, ale jenom se čtyřmi hráči: třikrát s Federerem a jednou s Murrayem, Wawrinkou a Karlovičem. Do analýzy jsme nezahrnuli zápas s Karlovičem, protože v něm docela určitě nenajdeme aspoň trochu univerzálnější recept. Mimochodem: s Karlovičem má zápornou bilanci tří porážek k jednomu vítězství. Jinak se zdá, že nejjednodušší by bylo zeptat se na recept Federera; ten mu byl jako jediný důstojným soupeřem a zřejmě ono tajemství zná. Pochybujeme ale, že by nám ho prozradil. Proto se pokusíme najít ho sami v datech jednotlivých zápasů. Do analýzy jsme zahrnuli pět utkání, která Djokovič prohrál, a srovnali je s pěti, která vyhrál.
Základem pro jakoukoli analýzu, která má zjistit, jak na Djokoviče, je vyřadit z ní zápasy, ve kterých nehrál svůj standard. V roce 2015 se to stalo jenom dvakrát, v obou případech s Federerem. Spoléhání na Novakovy slabé chvilky tedy evidentně není metoda, která by zvyšovala šance na úspěch.
Výkonnostní křivky znázorňují vliv aktivně získaných bodů a nevynucených chyb na průběh zápasu (Novakovy křivky jsou modré).
Z grafů prohraných zápasů je vidět propad v zápasech s Federerem v Cincinnati a ve skupině při ATP Tour Final v Londýně. Propady signalizují slabé chvilky a těmito zápasy se proto nebudeme zabývat. V Cincinnati hrál navíc Federer tak úžasně, že chyby srbského hráče byly zřejmě způsobeny snahou ho zastavit. Federer v Dubaji, Wawrinka na French Open a Murray v Montrealu na Djokoviče recept našli a vyhráli, aniž by jim pomohl zřetelnou odchylkou od svého standardu.V Dubaji hrál Federer skutečně dobře. Byl to zápas, kdy 36 % bodů získal vítěznými míči nebo vynucenými chybami soupeře (produktivita). To je zcela unikátní, protože běžná statistika hráčů s útočným pojetím je cca 24 %. Federer měl navíc úžasnou chybovost, pouze 45 %, což je také hluboko pod průměrem (cca 55 %). Novak také odehrál skvělý zápas s nadprůměrnou produktivitou 19 % a chybovostí pouze 44 %. Zkrátka famózní. Hrálo se 141 bodů, Roger jich získal 77, z toho vlastní aktivitou 51 (28 přímo z podání). Ze zbylých 23 vyhrál jen čtyři od základní čáry. Celkem 27x si šel pro bod do dvorce a na síť.Wawrinka ve finále French Open odehrál zřejmě nejlepší zápas své kariéry. Hrálo se 254 bodů, ze kterých Stan získal 137, z toho vlastní aktivitou 73 (přitom pouze 23 přímo z podání). Ze zbylých 50 získal 30 vítěznými údery od základní čáry a 20x zahrál winner z dvorce nebo u sítě. Celkem 37 bodů získal, když si pro ně šel dopředu. Švýcar hrál skutečně trpělivě. Pro vítězné údery si šel do dvorce a na síť 12x v bodech trvajících déle než 6 vteřin. Stan prohrál první set, ale v těch následujících hrál s úžasnou koncentrovaností a disciplínou. Vlastní aktivitou dokázal získat 58 bodů (48 winnerů) a proti tomu zahrál pouze 49 nevynucených chyb.
Andy Murray hrál s Novakem v roce 2015 7x a pouze jednou vyhrál – v Montrealu. I to byl velmi vyrovnaný třísetový zápas, který mohl dopadnout jakkoliv. Andy Novaka nikdy nepřehrával a nedokázal to ani v Montrealu. Murrayho styl hry byl stejný jako v zápasech, které prohrál. Rozhodl 2. game 3. setu, kdy vzal Andy soupeři podání a pak už si dokázal svá udržet. V rozhodujícím gamu šel Andy 3x k síti včetně proměněného brejkbolu.
VYBRANÉ VYHRANÉ ZÁPASY 2015
Pro porovnání se zápasy, které Novak prohrál, jsme vybrali pět soubojů s hráči Top 10, které pravidelně poráží.
Výkonnostní křivky ukazují, že Novak soupeře nijak nedrtí. Křivky soupeřů jsou však podobné a trvale klesají. Proti Murraymu, Nadalovi a Tsongovi si držel vysokou úroveň a soupeři jednoznačně prohráli. Proti Ferrerovi a Berdychovi hrál stejně jako soupeři. Ferrer se ale složil v posledních dvou gamech a Tomáš zkrátka prohrál o pár bodů, i když měl určitě šanci.
Rozdíl ve výsledku plně koresponduje s pojetím hry. Hráči, kteří se drželi na základní čáře, prohráli zcela jasně. Nadal ze dvorce či u sítě zakončoval 10x, Murray 11x, Tsonga 15x. Ferrer už 19x a Berdych 31x. Federer a Wawrinka při svých vítězstvích získali bod při postupu dopředu 27x a 37x.
V datech Novakových zápasů je skryto samozřejmě mnohem víc a jeden článek je příliš malý pro jejich detailní analýzu. Jedno se nám ale jeví jako zcela zřejmé: Djokoviče prakticky nelze porazit, bude-li hrát soupeř tenis, na který je zvyklý. Údery od základní čáry mu žádné starosti nedělají a díky své předvídavosti, pohyblivosti a kondici má neustále dost času tvořit hru podle svého. Chcete-li ho dostat do úzkých, musíte mu čas »ukrást«.
Jsou dvě možnosti, jak to udělat. Hrát tvrdě k čarám s minimem rotace, což je ale statisticky nejlepší cesta k vysoké chybovosti, nebo hrát více ve dvorci a zkrátit tak dráhu míče. A to zřejmě může fungovat. Pro řadu hráčů je ale postup dopředu nepřirozený a není to jejich hra. Ptá se ale někdo, jestli prohrajete s vlastní hrou nebo nějakou jinou?
Proti Djokovičovi prohrajete s vlastní hrou s pravděpodobností hraničící s jistotou. Proč tedy nezkusit nějakou jinou? Novakova neprůstřelnost od základní čáry nakonec může vést k obrodě nějaké varianty »Old Tennis School« s častějším přechodem k síti, protože jinak to s ním asi nepůjde. A to by se divákům určitě líbilo. Je samozřejmě otázka, jak na častější přechod k síti bude reagovat on. Třeba se mu to zalíbí a s Beckerem v týmu a se svou šikovností a rychlostí by mohl dominanci ještě upevnit.