Vyrovnanost zápasů dokládají statistiky, které jsme získali z analýz dlouhodobě prováděných systémem Break2win Graf ukazuje podíl zápasů podle rozdílu získaných bodů. Ukazuje data ze 170 zápasů na okruzích ATP a WTA, ve kterých se hrálo nejméně 20 gemů (tj. např. 6:4; 6:4). Průměrný počet bodů v těchto zápasech byl 178.
V 90 % případů hráč, který získal více bodů než soupeř, vyhrál. Opačné výsledky jsou velmi těsné, do 5 bodů. Rozdíl bodů mezi hráči ve ¾ zápasů byl do 8 %, tj. do cca 14 bodů. To ale znamená, že změna výsledku sedmi bodů (lépe 10) s vysokou pravděpodobností povede k otočení výsledku zápasu.
Bodový rozdíl mezi hráči
Jak ale získat oněch 10 bodů navíc, když se hráč v každém zápase snaží hrát, jak nejlépe umí? Statistiky ukazují, že to možné je. Body totiž může hráč získat od soupeře. Jen málokdo si totiž dokáže víc než polovinu získaných bodů uhrávat sám a přitom vyhrávat zápasy. Tabulka ukazuje procento bodů hráčů a hráček světové špičky získaných vlastním přičiněním (vítěznými míči či vynucenými chybami soupeřů) ve vyhraných zápasech. Je zřejmé, že je dost výjimečné být nad 50% a to jsou ve statistice započítány i přímé body z podání. Z rozehraných bodů je procento ještě nižší.
Je tedy zřejmé, že většina bodů končí nevynucenými chybami. Ty samozřejmě nikdo hrát nechce, takže musí být důsledkem nějaké slabiny v určitém herním kontextu. Technické, taktické, psychické nebo nejspíš jejich kombinace. Hráči na vysoké úrovni tenis umějí, a proto slabin nemohou mít moc, a ty co mají, se projevují vlastně jenom ve statistikách. Má-li hráč „slabší bekhend“ neznamená to, že zkazí skoro každý, ale že z něj nezískává tolik bodů jako forhendem a má třeba větší procento chyb. Dosáhnout takové kvality hry, aby mohl hráč hrát dominantně proti jakémukoliv soupeři, je tak vysoký cíl, že se jeví jako téměř nedosažitelný.
Procento bodů získaných vlastním přičiněním
Avšak hrát tak, aby se soupeř soustavně dostával do situací, ve kterých je statisticky méně úspěšný, to dosažitelné je. Je snazší porazit soupeře jeho slabinami než vlastní dominancí. Znamená to ale, že víme, co na soupeře platí, že známe svoje schopnosti i slabiny, že se přípravě herního plánu dostatečně věnujeme a že jsme schopni ho realizovat. Herní plán se přitom nemusí zabývat všemi aspekty hry, ale jenom těmi, ve kterých je možné dosáhnout převahy nad soupeřem. Vlastně by měl být vytvářen podle tzv. Paretova principu. Ten říká, že úsilí a výsledek jsou málokdy v rovnováze. 20 % z vynaloženého úsilí přinese většinu užitku a zbylých 80 % je v lepším případě údržba. V případě tenisu je Paretův princip ještě silnější než v jiných oblastech, protože výsledky hráče jsou pouze dva: výhra nebo prohra. A stačí otočit pouze několika bodů.
Známá vyjádření hráčů, trenérů či novinářů v tom smyslu, že »zápas rozhodlo několik bodů«, se tedy jeví jako triviální pravda. Skoro vždycky je výsledek o několik bodů, ale oni při podobném hodnocení mají na mysli několik konkrétních klíčových bodů. Ty ale fakticky nerozhodly. Staly se klíčovými až jako důsledek předchozího průběhu zápasu. Rozhodují všechny body, za jakéhokoliv stavu. Aby měl herní plán šanci, musí být postaven na pravdivých předpokladech. Znalosti nejsou dojmy. A co svět světem stojí, znalosti se získávaly pozorováním a měřením.
Měření v tenise znamená, že se vytvářejí a analyzují statistiky úspěšnosti hráče v jednotlivých herních situacích a pod psychickým tlakem, tedy nejlépe při zápase. Je potřeba se dozvědět, jak umí hrát ze zón dvorce, jak je ovlivněn stavem skóre, jaké má stereotypy při podání a returnu, jak je schopen hrát krátké i dlouhé body atd. Takové informace ale nestačí sebrat jednou. Je zapotřebí provádět shodná měření s časovým odstupem a vyhodnocovat, zda se podařilo dosáhnout nějakého zlepšení či zda se nějaká oblast nezhoršuje.
Měření při zápasech má také tu užitečnou vlastnost, že se nehodnotí schopnosti hráče jako takové, ale to, jak obstojí ve srovnání se soupeři. Úspěšnost hráče se tak může zhoršit, i když se v tréninku zlepšil. Soupeři mohli udělat větší pokrok a výsledek je proto negativní. Analyzovat statistiky je nutné především pro usměrňování tréninkového procesu. Herní plány musí být hráč schopen realizovat a musí být připravený na řadu variant, protože plány by měly být připravovány s ohledem na soupeře a ti jsou různí.
„Hrát svou hru“ je plán pouze pro případ, že soupeř je evidentně slabší. Ke sběru, uchovávání a analyzování informací nestačí použít jenom vlastní oči a hlavu. Informací je příliš mnoho, navíc v mnoha kontextech a časech. V dnešní době jsou ale dostupné aplikace a technologie, které jsou přímo pro zkvalitňování tréninku a přípravu na zápasy určeny. Jednou z nich – a z pohledu rozsahu a záběru je jistě v popředí – je Break2win. Informujte se o našich službách.
