Mentální příprava tenisty: Nácvik standardních situací

Nácvik standardních situací a modelování

Příklad 2: Utkání se bude hrát v rovníkovém pásmu. 

Příklad 3: Při utkání je přítomen jako divák další potenciální soupeř. 

Příklad 4: Soupeři nejsou na stejné kvalitativní úrovni a výkonnostně se velmi odlišují. 

Příklad 5: Povrch dvorce je travnatý. 

Psychologický rozbor: Všechny tyto situace jsou typickými ukázkami některých utkání. Trenér má tyto podmínky utkání předem znát a z dostatečným časovým odstupem je zařazovat do tréninku. Jedná se o to, aby si hráč na ně zvykl a vytvořil si pro utkání dostatečné množství účinných herních vzorců. 

Metoda: Fyzikální podmínky utkání 

Mezi fyzikální podmínky utkání patří např. dvorec včetně jeho okolí, jeho barva či druh a barva míčů apod. Trénujte na povrchu, na kterém bude utkání probíhat. Adaptace z rychlého povrchu na pomalejší je obvykle snadnější, než obráceně, ale vyžaduje jinou herní taktiku. Zatímco výměny na rychlém povrchu se většinou odehrávají stylem podání - ritern, podání - ritern - volej, podání - ritern - volej - prohoz a jsou z časového hlediska velmi krátké, na pomalém povrchu se výměny výrazně prodlužují a ve hře se zvyšuje podíl základních a speciálních úderů (groundstrokes). 

Na stejném principu se odehrává i čas přestávek mezi jednotlivými body. Tím se v obou případech mění frekvence koncentrace pozornosti a relaxace mezi body. Na rychlém povrchu se tedy v tréninku jedná o maximalizaci celkové psychické přípravy na každý bod zvlášť a okamžitou hlubší relaxaci. Proto celkově přizpůsobte trénink tomuto povrchu. Na pomalém povrchu je psychická příprava na bod pozvolnější a čím jsou body delší, tím více se jedná o hráčovu psychofyzickou odolnost. Relaxace mezi jednotlivými body je z časového hlediska klidnější. Trénink musí odpovídat těmto podmínkám a hráči by měli trénovat i delší výměny. 

Adaptace hráče na barvu dvorce a jeho okolí je velmi důležitá. Hráč si musí uvědomovat tzv. vjemové konstanty, které mu umožňují orientaci v prostoru. Jedná se např. o vzdálenost dvorce od plotu, existence čar pro čtyřhru, barevné vydělení dvorce od bezprostředního okolí (auty) apod. Druh a barva míčů jsou také důležité. Vlastnosti jednotlivých značek míčů jsou více méně známé. Rychlost vnímání letu míče, a tím i rychlost reakce hráče na herní situaci, je závislá na kontrastu barvy míče (žlutý) vzhledem k barvě povrchu dvorce (např. cihlový, zelený, modrý, šedivý, černý). Čím je menší barevný kontrast, tím pomalejší je hráčova reakce. Tím se vlastně mění i celkový styl hry i rytmus jednotlivých úderů. Proto je třeba přiblížit podmínky tréninku nastávajícímu utkání.

Metoda: klimatické podmínky utkání 

Mezi klimatické podmínky patří teplota vzduchu, vlhkost, směr působení větru atd. Dlouhodobě trénujte v různých klimatických podmínkách. Krátkodobě se zaměřte na konkrétní tenisovou akci a ověřte si její předpokládané klimatické podmínky. Vzhledem k těmto klimatickým podmínkám učte hráče si vytvářet různé technicko - taktické herní pojetí. I v těchto proměnlivých podmínkách požadujte od hráče standardní výkon. 

Metoda: sociální podmínky utkání 

Sociální podmínky utkání tvoří počet diváků, přítomnost rodiny, trenéra, spoluhráčů apod. Zpočátku trénujte v takových sociálních podmínkách, které jsou pro hráče nejpřijatelnější. Postupně programově začleňujte do tréninku i ty sociální momenty, které nejsou hráči nejpříjemnější. Požadujte od hráče stejný nebo ještě lepší výkon. V případě výkyvů výkonnosti v různých sociálních podmínkách metodou rozhovoru rozeberte s hráčem situaci. Rozumové zdůvodnění (identifikace problému) je základem pro vyrovnání se hráče s touto specificky zátěžovou situací. 

Metoda: psychologické podmínky utkání 

Do psychologických podmínek utkání řadíme vyrovnanost soupeřů, stav utkání, kolo či typ soutěže, ve kterých utkání probíhá atd. V případě vyrovnanosti soupeřů hraje proti každému z nich soupeř a každý z nich sám proti sobě. Možnost vzájemného ovlivnění stoupá. Můžete změnit jednak sami sebe (sebepříkazy) a jednak vás ve stavu připravenosti udržuje soupeř (verbální i neverbální komunikací a herním projevem). V případě nevyrovnanosti soupeřů může být situace pro lepšího z nich relativně snazší i složitější. Soupeř vás neprobudí k vyššímu výkonu, musíte neustále optimalizovat sami sebe. Učte se proto regulovat svoje aktuální psychické stavy. Vzpomeňte si na situace, které jste dříve úspěšně vyřešili. V této situaci nemyslete pouze na celkovou výhru, ale na výhru způsobem, který ukazuje rozdíl mezi vámi a soupeřem. Stanovte si v takovém utkání vedle hlavního cíle (vítězství) více vedlejších cílů (např. herní styl). Každý bod je pro vás důležitý. 

V opačném případě, kdy vy jste horší než soupeř a relativně nemáte šanci jej porazit, hrajte maximálně soustředěně a snažte se mu znepříjemnit situaci v každém okamžiku hry. Zdržujte, přerušujte, ale především si udržujte svoje vnitřní (psychické) prostředí v optimálním stavu, tzn. aktivaci, motivaci i kladné emocionální prožívání. Když se vám povede něco složitého, mějte z toho vnitřní radost. Chováním to však soupeři nedejte znát. Může nabýt dojmu, že jste na tom lépe, než předpokládal, a nemusí plně realizovat svoje kapacitní možnosti. 

Stav utkání může výrazně zatěžovat hráče. 

První body ve hře se týkají především aktivace, tj. stavu pohotovosti a připravenosti tenisty na tento bod. První bod ve hře je velmi důležitý, protože se od něj mohou psychologicky odvíjet body další. Příznivý či nepříznivý psychický stav má tendenci setrvalosti i v bodech následujících. Psychicky málo odolný jedinec sám nedokáže změnit nepříznivý stav, což se nejvíce projeví v sekvenci nevynucených chyb. Psychicky odolný tenista dokáže tento stav rychle změnit. 

Snažte si uvědomit dobré momenty probíhajícího utkání, identifikujte vaše i soupeřovy přednosti a nedostatky právě v několika posledních bodech. Druhý bod ve hře a další následující jsou syceny především motivací. Relativně nikdo nikoho nenutí tyto body vyhrát, protože šancí je ještě celá řada. Soustřeďte se na první úder a stanovte si taktiku speciálně zaměřenou pro tento bod, kterého chcete dosáhnout. V předposledních bodech hry se mísí regulace aktuálních psychických stavů s psychickou odolností. 

Aktivační hladina (připravenost) se dá ovlivňovat činnostním myšlením. V případě, že potřebujete spíše uklidnit, myslete na jevy a děje, ve kterých jste buď pasivním, emocionálně nezávislým divákem, nebo jste sice aktivním účastníkem těchto dějů, vaše role je však uvážlivá, kritická a hodnotící. V opačném případě, kdy se potřebujete vyprovokovat k činnosti, myslete na činnosti více vzrušující, spíše však rázu poznávacího než emocionálního. Motivace se v těchto bodech obvykle přirozeně sama zvyšuje. Snižování přílišné motivace dosáhnete tím, že tento bod se budete snažit si uvědomovat jako jeden z řady bodů.

Emoce mají tendenci se projevovat formou úzkosti z něčeho neurčitého či strachu z něčeho konkrétního nebo zklamáním či radostí z předcházejícího bodu. Nejprve identifikujte zdroj úzkosti a racionálně jej zdůvodněte. Nepotlačujte jej však, více by se zintezivnil. Pro strach hledejte protizbraň (kdo z koho) a snažte se mít v centru vaší pozornosti pozitivní obsahy vědomí. Zklamání i radost plně neprožívejte, vytvořte si hranice, za které již nechcete jít. Jedná se o afektivní, tj. silný a krátkodobý emocionální projev, který by mohl narušit vaši připravenost na další body. Poslední body ve hře jsou nejvíce ovlivňovány specifickou psychickou odolností. Emoce, motivace i aktivace se obvykle mění nežádoucím způsobem a chybí jim vnitřní kontrola a regulace. V tomto případě se několikrát hlouběji nadechněte, maximálně využijte pauzu mezi body na uvolnění, proveďte ideomotorickou představu některého pohybu (úderu) a zvolte si taktiku prvního úderu (podání, ritern). Zvláštní body (break a rebreak) jsou relativně stejného charakteru, jako poslední body. Vedle emocí však může i nepřiměřeně vzrůstat motivace. 

Metoda: herní podmínky utkání 

Mezi herní podmínky utkání patří standardní herní situace jako podání - ritern, podání - ritern - volej, podání - ritern - volej - prohoz, údery se změnou směru letu míče či beze změny, údery se stejnou rotací od soupeře i od hráče, s rozdílnou rotací, rychlostí, výškou, délkou atd. Těmto podmínkám, které jsou základem hraní tenisu se budeme zvlášť věnovat v pasáži "Psychomotorické učení". 

Metoda: fyziologické podmínky utkání 

Do fyziologických podmínek zařazujeme fyziologickou náročnost utkání. Jedná se o soubor cvičení, souvisejících s různou úrovní předpokládané psychofyzilogické náročnosti jednotlivých utkání, zaměřených současně na rozvoj citu pro míč, na timing, rychlost, ale především jsou tato cvičení zaměřená na psychofyzilogickou vytrvalost, volní úsilí apod. Snažte si uvědomit obvyklou taktiku soupeře vzhledem k Vám, k povrchu dvorce, klimatickým podmínkám, důležitosti utkání atd. a vyvoďte pro Vaši krátkodobou přípravu způsob tréninku, který by se blížil předpokládané náročnosti utkání. Zkuste modelovat více možných variant tohoto utkání. 

Záměrný nácvik jednotlivých standardních i modelových situací (taktických variant) se promítá do všech složek sportovního tréninku - zvyšuje úroveň zrakových, sluchových a kinestetických vjemů, rozvíjí anticipaci, zrychluje rozhodovací procesy, rozvíjí činnostní myšlení a utváří specifickou psychickou odolnost jedince. Je formou psychomotorického učení, vedoucí k nácviku, zdokonalování a tvořivému využívání tenisové techniky. Též udržuje či dále rozvíjí dosaženou úroveň některých kondičních schopností a dovedností. Proto je zapotřebí vnímat taktickou stránku tenisu se stránkou technickou, kondiční i psychologickou.