Čas a skóre zápasu plynou, dvacet minut je pryč a znovu se »rozdávají karty«. Od začátku zápasu sice uběhlo dvacet minut, ale reálně se hrálo utkání jen zhruba 2,5 minuty. O vývoji hry v bodech rozhodlo oněch 17,5 minuty, tedy čas strávený přestávkami. Kdo je uměl lépe využívat, ten nasbíral víc energie a projevilo se to v kvalitě jeho výkonu. Tento čas přestávek se většinou týká bodů a gamů ve střední části setů. Ten, kdo se je naučí hrát, bude dříve či později zápas lépe zvládat psychicky.
Blíží se závěr setu a emoce ve vypjaté koncovce ukazují psychickou odolnost hráčů. Jejich výkonnost se může rapidně měnit. Nikdo nechce prohrát. Mentálně silný tenista obvykle mění v tento moment dosavadní taktiku. Soupeř by se na to měl předem připravit a ze změny hry protivníka nepanikařit.
Set skončil a pro obě strany začíná nová hra. Prohra v setu může znamenat i mentální výhru; hráč se dokázal poučit, přečetl slabiny soupeře, uvědomil si, co má dělat jinak. Změní se jeho psychotaktika hry.
Pokud se hráč snaží stůj co stůj »přeprat soupeře« v momentu, kdy je velmi silný, stojí ho to velké množství sil. Nevidí, že je lepší si chvíli počkat, až se soupeř »vyplýtvá« a výkonnostně spadne dolů. Kdo umí lépe hospodařit s energií v průběhu zápasu, ten vyhrává!
Výkonnostní křivky
Umění seřadit body v gamy, gamy v sety a ty ve vítězný zápas je alfa a omega hry. Jak na to? Hráč se má pokaždé snažit uhrát tolik bodů ze série, na které aktuálně má a přitom mu to nesebere veškerou energii, ani psychickou, ani fyzickou. Tenista má hrát na cca 85 % energie, kterou hospodaří, aby mohl ještě přidat. Hraje zkrátka s mentální rezervou. Kvitová tak například skvěle odehrála finále Wimbledonu 2011, podobně Murray finále Wimbledonu 2013 proti Djokovičovi a naopak obráceně se předvedl od 2. setu Djokovič proti Murraymu na Roland Garros 2016. Plíšková dokázala letos s Halepovou ve Fed Cupu to samé.
Přestávky mezi body, gamy a sety, to je 53 minut z jedné hodiny zápasu. Energii v nich spalujeme, nebo naopak získáváme. V tom případě jí máme dostatek na 7 minut času hry (bodů), nebo nám chybí a body kvůli ní prohráváme. Jak to dělají světoví hráči? Postupně se to učili. Nejsou na délce přestávky závislí, ale jsou schopni z jejího rytmu »vypadnout« a výrazně zhoršit produktivitu hry. Obvykle ji začnou zkracovat a tím přeskakovat přípravné činnosti, které standardně dělají, a tím mění jejich přípravný algoritmus ve svůj neprospěch.
Psychika je propojená i s taktikou hry. Mentálně silní hráči dokáží kvalitně hrát a využívat po celou dobu zápasu různé zóny dvorce. Jakmile se jim přestává dařit, omezují herní projev – především rozhodování – na ty zóny, ve kterých jsou si více jisti, že se jejich výkon nezhorší. Jakmile ale zpětně ucítí jistotu svého projevu, začnou k ukončování výměny využívat všechny zóny dvorce.
Změny v technice úderů souvisí s tzv. mentální pyramidou pohybů, se všemi činnostmi úderu – před, při i po. Psychická tenze se obvykle projeví jako první u podání a forhendů hraných z forhendové strany dvorce podél. Je tam podobnost. Jsou to údery z hlediska času i pohybu nejdelší. Motorika je ve zvýšené zátěži především náchylná na časoprostorové vztahy = vnímání času a prostoru, odhad délek a úhlů a senzomotorickou koordinaci – jemnou motoriku = práci zápěstím. Jakmile zátěž přesáhne kapacitní možnosti hráče, téměř okamžitě se to projeví v úderové technice; vrací se stará, chybová. Nebo se vrací na nižší stupně svého vývoje, hráč omezuje rozdílnost směrů, rotací, rychlostí apod. a stává se tak brzo čitelným.
Shrneme-li vliv psychiky na výkonnost hráče během zápasu, můžeme začít přemýšlet o příčinách jeho úspěchů či neúspěchů. Důsledky psychiky jsou viditelné v herním pojetí, zvládnuté či nezvládnuté technice (úderech) či v pokrývání různých zón dvorce (taktice). Rozdíly se projeví v mentálním systému OK a K.O., tedy výkyvech v psychickém rozpoložení hráče, jak ukazují obrázky 1 a 2.
Break2win všechny tyto parametry zápasu umožňuje sledovat a dává tak hráčům šanci zjistit, jak je jejich psychika úspěšně či neúspěšně propojena s proměnlivými podmínkami zápasu. Stačí dvakrát ročně analýza čtyř zápasů a hráč i trenér mohou objektivně zjistit, jaké mentální funkce posilovat, s čím jsou spojené, jakým způsobem a v jakých podmínkách se manifestují. Hledat příčiny úspěchů a neúspěchů rozvoje hráčské výkonnosti je jednou z hlavních podmínek jeho úspěšného vývoje. Pomáhá mu pochopit sebe sama, učí sebereflexi, sebepoznání, sebehodnocení. Hráč (trenér) by měl mít vždy možnost pracovat s informacemi, které mu umožňují pochopit parametry jeho herního projevu a následně se s nimi učit pracovat.
