Zvyšování výkonnosti výkonnostních i vrcholových sportovců za účelem dosahování individuálně maximálních výkonů záleží na rozvíjení různých stránek jejich osobnosti (tělesné i duševní). Proces zvyšování výkonnosti se děje především tréninkovým procesem. Systémová analýza tenisových zápasů (technická, taktická, kondiční a psychická) umožňuje stanovit nároky činnosti samé a analyzovat rozdíly hráčů v herních situacích.
SPORTOVNÍ VÝKON
Interindividuální a zejména intraindividuální proměnlivost výkonu má své činitele: a) vnitřní (osobnostní) a b) vnější (dané podmínkami konání činnosti). Vnitřní činitelé jsou spjaty s proměnlivým fungováním osobnostních předpokladů) a vnější činitelé souvisí s proměnlivostí nároků činnosti a podmínek jejího konání. Analýza a vzájemná interakce obou těchto skupin činitelů umožňuje odhalit vlastní, proměnlivé činitele výkonu. Jakýkoliv realizovaný sportovní výkon člověka dokládá, že celkové i dílčí předpoklady (resp. soubor vloh, schopností, dovedností, vědomostí) potřebné k jeho provádění jsou u něho na určité úrovni rozvinuty. Úroveň neinventarizovaných předpokladů chápaných jako psychomotorické nadání, je z hlediska výkonu primární. Je prvním limitujícím faktorem výkonnosti v tenise. Teprve na základě určité úrovně všech předpokladů lze podat kvantitativně i kvalitativně dobrý výkon. Druhým limitujícím faktorem sportovního výkonu je aktuální psychický stav, který ovlivňuje psychiku i motoriku. Třetím limitujícím faktorem sportovního výkonu jsou strukturálně dynamizující dimenze osobnosti (temperamentové, charakterové, hodnotově - orientační atd.). Všechny tyto faktory výkonu se vzájemně ovlivňují, fungují systémově.
Výkon, kterého tenista dosáhl, dokládá, že má určitou úroveň dovedností i jiných dispozic aktualizovaných konkrétním výkonem. Předpoklady, jimiž sportovec disponuje, nemohou mít horší úroveň než dosažený výkon. Mohou ji však mít i lepší, protože tenista nemusel být celkově optimálně vyladěn - harmonizován. To je podmínka uplatnění všech celkových i dílčích předpokladů. Dokonalé "vyladění" sportovce by znamenalo maximální využití daného souboru předpokladů a dosažení individuálního limitního výkonu. Úroveň testovaných schopností nemůže být nikdy horší, než je výkon v určitém testu. Může však být lepší - vnitřní i vnější faktory nedovolily testované osobě plné uplatnění měřených schopností.HERNÍ VÝKON TENISTY V ZÁPASE
Herní výkon je aktualizovaná výkonnostní kapacita tenisty. Sportovní výkonností se rozumí stabilní potencionalita sportovních výkonů ve vymezeném soutěžním cyklu. Obsahem sportovního výkonu je řešení pohybového úkonu. Řešení tohoto úkonu je funkcí dovedností motorických, intelektových a aktualizované motivace (v anglicky psané literatuře: Performance = f.(Motivation + Skills; Salmela , 1991). Pro stanovení dynamiky herního výkonu v tenise slouží profesiografická metoda, která vychází ze systematického mapování nároků herních činností v tenise (Šlédr, 1996). V zápase hráč realizuje řadu dílčích výkonů (úderů, bodů, her, setů) s cílem dosáhnout pozitivního výsledku zápasu (výhry) a co nejvíce pozitivních procesuálních výkonů a tím i zpětnovazebných informací. Tenisový zápas můžeme analyzovat z hlediska technických dovedností hráče, jeho taktických vědomostí a dovedností, dále z hlediska kondice (tělesné připravenosti), psychiky a dalších podmínek zápasu (psychologických, sociálních, fyzikálních, klimatických, fyziologických, pod.). Zápas se skládá ze setů, sety z první a druhé poloviny, každý set, který se hraje obvykle (mimo TIE-BREAK) do 6 vítězných her se skládá z her, hra z bodů, body z úderů. V každé hře je až 16 různých stavů (skóre) zápasu. Tyto stavy v hrách, setech, zápase mohou významně ovlivňovat psychiku hráče a tím i jeho herní projev. První bod ve hře znamená pro hráče změnu (podával či riternuje nebo obráceně) duševní přípravy, taktického myšlení a technické a kondiční připravenosti. Jedná se o psychické uzavření předchozího způsobu hry a začátek jiné hry – buď rozehrával bod, nebo na rozehrávku čekal, a teď to je obráceně. Tzn., že hlavní psychický úkol je relaxačně (uzavření minulého) aktivační (začátek nového způsobu hry). Druhý a další body ve hře, které nemohou měnit skóre her v setu, či předposlední bod ve hře, vytváří minimální tlak na motivaci hráče, takže hráč musí umět sám sebe vyburcovat k výkonu. Předposlední body ve hře mají dostatečný motivační náboj pro přípravu hráče právě na tento jeden bod, aby chtěl podat standardní výkon. Primárně se jedná o tlak na regulaci aktuálních psychických stavů. Body, které zachovávají hráče ve hře nebo ho mohou překlopit do další hry, vytváří tlak na jeho specifickou psychickou odolnost. První polovina setu (do stavu 4 her pro některého z hráčů) se hráč adaptuje a adjustuje na podmínky hry i soupeře. Druhá polovina setu (od stavu 5 her pro některého z hráčů do konce setu) se hráč snaží set uzavřít. Je většinou adaptovaný a zná podmínky hry. Odpor soupeře obvykle stoupá, mění se častěji taktika hry. Přestávky mezi body jsou na rychlých površích dlouhé do 15 vteřin, na antuce nad 15, ale standardně do 25 vteřin, a při vyčerpávajících výměnách či vysokých teplotách nad 25 vteřin. Hráči musí v rámci těchto přestávek udělat 3 základní úkony: vyrovnat se s předchozím bodem, odejít duševně pryč od tenisu a připravit se na 1. úder pro následující bod. Přestávky mezi hrami jsou kolem 1 minuty. Hráč se musí umět vyrovnat se dvěma odehranými hrami, duševně odejít do jiného, nestresového prostředí a znovu se připravit na 1. úder v následující hře. Přestávky mezi sety, zdravotní přestávky a povolené opuštění dvorce jsou delší, trvají od 1,5 minuty až do 3 minut. Hráč má možnost si uvědomit celkový proběh zápasu. 3 části přestávky mají podobný, ale časově jinak dlouhý průběh. Hráč má možnost hlubší relaxace a aktivace.Body jsou časově i herně různě dlouhé. První část tvoří body do třech úderů celkem. Jedná se o tlak na rychlé rozhodovací procesy a riskantní pojetí hry s cílem ukončení bodu co nejdříve. Druhou část tvoří body na tři údery do 6 vteřin na antuce a 4.3 vteřin na rychlém povrchu. Hráč se zpočátku adaptuje na hru a postupně si vytváří herní tlak, aby bod rozhodl, nebo čeká na chybu soupeře. Třetí část bodů tvoří hra nad uvedený časový limit. Zde se ještě navíc jedná o trpělivost hráče a variabilitu taktického myšlení.
PODMÍNKY ZÁPASU
Mezi další činitele, kteří dynamizují hráčův výkon v tenise patří podmínky fyzikální – velikost okolí dvorce včetně barevného provedení, vjemové konstanty, úhly a délky dvorce a okolí, rychlost povrchu, druh a typ míče, světlo/stín, venku/v hale, klimatické – teplota, vítr, vlhkost, sluneční svit, sociální – přítomnost trenéra, soupeřů, spoluhráčů, rodičů, psychologické – důležitost zápasu, výkonnostní kategorie soutěže, kolo soutěže, žebříčkové umístění soupeře, vyrovnanost soupeřů, hraje levák/pravák vs levák/pravák, znalost soupeře, vzájemná dosavadní bilance, věk soupeřů, národnost, vyrovnanost soupeřů, kdo začíná v zápase podávat.
ZÁVĚR
V tenise neexistuje remíza. Hráč může v zápase několikrát psychicky stoupat i padat podle toho, jak se zápas vyvíjí. Protože jde o sport individuální, o konkrétním průběhu i výsledku rozhoduje v největší míře on sám, pochopitelně i v závislosti na výkonu a aktuálním vyladění soupeře. Nezbytnou podmínkou dobrého výkonu v tenise je nepochybně znalost kritických míst relevantní činnosti. Znalost sama ovšem nestačí. Důležitá je fyzická připravenost, aktuální vyladěnost psychického stavu i zvládnutí relevantních dovedností. K zažití úspěšnosti v této oblasti je tedy zapotřebí právě především optimální vnitřní vyladění všech výše zmíněných prvků, a to i v souladu se zkušenostmi sportovce. Teprve soulad znalosti kritických míst činnosti, fyzického stavu a stavu mysli sportovce v jednotě místa a času, dává jedinci možnost dosahovat individuálně maximálních výkonů a kvalitní výkonnost také dlouhodobě udržovat.
LITERATURA
Cratty, B.J. (1989). Psychology in Contemporary Sport. 3rd edition. New Jersey:Engelwood.Cliffs. Fox, A. (1979). If I´m the Better Player, Why Can´t I Win? A Psychology of Competition.
Kentfield: Adidas Tennis Camps. Loehr, J.E. (1986). Mental Toughness Trainig for Sports. Masachussetts: Lexington.
Machač, M. Hoskovec, J. (1985). Emoce a výkonnost. Praha: SPN.
Salmela, J.H. (1991). The World Sport Psychology Sourcebook. 2nd edition. Illinois: Champaign.
Stojan, S. (1991). Moderní tenis. Praha: Atos.
Šlédr, J. (1996). Psychologie tenisu. In: Psychologická analýza tenisového utkání. Software. Praha: ČTS.
